A pak jsou výjimky. Výjimky – průšvih. A výjimky – oslnivá nečekaná řešení, která prostě okouzlí.

Pták, co se usadil v Beskydech, patří mezi ty druhé. Přiznávám, že porota soutěže Stavba roku z něj byla od počátku trochu v rozpacích. Lze to brát vážně? Odzbrojující upřímná odlišnost od všeho, co se v kategorii rodinných domů dá u nás potkat, však rozhodla – jdeme do 2. kola, tohle je potřeba vidět. Buď je to úplně špatně, nebo to bude hodně zajímavé.

Platí to druhé. Dům navržený s noblesní velkorysostí, s radostí stavebníka i s radostí architekta (jen s mnoha chmurami při řešení problémů pro dodavatele). Posazen mezi domy úplně běžné (většinou z kategorie podnikatelské) vytváří si vlastní krajinu, vlastní prostředí, přitáhl si k sobě i kus lesa a vymodeloval si vlastní kopečky – jako skutečný pták se dokonale zahnízdil. Tvar domu je dynamický, a při tom v sobě má jakousi stabilnost, není to neklidný dům v pohybu, je to živý dům, který se nabízí k rozmanitým činnostem, skrytým pod po pojmem bydlení. Bydlet, to není jen vařit, jíst, spát, koukat se na televizi; to je mnohem pestřejší soubor dění. Nejen to nezbytně nutné pro fyzické přežití, ale taky to odpočinkové, zábavné pro duševní občerstvení, jen tak pro radost – pohled ho hořícího ohně krbu, plavání v bazénu s dojmem mořského světa a při tom s výhledem na Ondřejník nebo Stolové hory, taky přemýšlení v pracovně na samém vršku domu s výhledem téměř panoramatickým.

Proto je uspořádání domu velmi logické, přízemí téměř celé vyplňuje obytný prostor, z nějž se dá vycházet přímo do zahrady nebo sestoupit do posilovny a od ní do bazénu; přičleněn je tu samostatný prostor pro hosty, který má svůj vlastní vstup. Otevřené schodiště stoupá středem prostoru vzhůru, v další úrovni jsou dvě ložnice s maximálními výhledy do krajiny, s velikou koupelnou. V poslední a nejužší části domu je pracovna. Vnitřní prostor je maximálně otevřen a tomu odpovídá i strukturální skleněná fasáda na většině stavby. Sklo o ovšem shora zakryto měkkými křídly střechy…

Konstrukce je tu čitelná jako vše ostatní, ocelové sloupy a nosníky volně procházejí prostorem, k nim se připojují vnější konstrukce dřevěné. Je zde všude zřetelná radost z pohodlí a z luxusu, který je nečekaně udržen na velmi dobré úrovni, luxus designerských kousků, dobře sladěných, je jakoby samozřejmý a především v hygienických prostorách prostě oko i duši potěšující.

K domu patří komponovaná zahrada, která se proti původní parcele poněkud zprohýbala, zvlnila, aby v ní bylo místo na vodní plochy – taky aby chránila proti příliš zvědavým pohledům. V zahradě je místo i na tenisový kurt a nedaleko něj je i samostatný objekt se sklípkem, klubem a potřebným technickým zázemím.

Ten dům je ojedinělý. Je výsledkem souhry stavebníka a architekta, kteří se nezatěžují konvenčními přístupy. A pyšní se vskutku nápaditými detaily a jejich dokonalým provedením. Je nenapodobitelný a neopakovatelný. Bydlení úplně výjimečného druhu. I když – je to přece dům na míru svému uživateli.

Autor textu: doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc.